Protože to má smysl...
V tichosti, tajnosti, po nocích, po dobu téměř dvou let, vznikal text, příběh, který vám nyní předkládám
k velebení, odsouzení nebo k projevu netečnosti. Někomu budu mluvit z duše, někomu promlouvat
do duše a někomu bude mé povídání proti srsti.
Prapůvod všeho bylo nutkání v období, kdy jsem začínala vynechávat maso ze svého běžného jídelníčku a zavalil mě pocit nepochopení. A kdo jiný vás pochopí víc, než papír? Dokonalý společník, který vám naslouchá, kdykoliv jen potřebujete, nikdy vám neřekne nic, co by se vám nelíbilo, nikdy vás neodmítne, nikdy vás neodsoudí. Existuje naděje, že někdo prožívá to, co vy, a právě tento papír by mu mohl pomoci tak, jako pomohl vám samotným?
Ano! Ano! Zavalena euforií jsem zasedla ke stolu a začala psát. První strana, druhá strana… pátá… konec. Co teď? Upadne můj papír v zapomnění? Už si nevybavuju přesně, myslím, že jsem si dala pár dnů pauzu a celé mé nutkání utlumila. Starý známý příběh. Jeden se nadchne a skončí dřív, než pořádně začne. Věčné téma knih osobního rozvoje.
S láskou a odhodláním, Iveta
Kontakt: vegenevege@gmail.com
